Do mokřadu Rákosina se vrací voda
Střítež nad Bečvou - Společný projekt ochránců přírody z Valašského Meziříčí a občanského sdružení Alcedo z Čadce, spočívají v obnově 40 mokřadů na obo stranách hranice, postoupil do další fáze. Těžká technika nyní pracuje na mokřadu Rákosina ve Stříteži nad Bečvou. Na více než dvou hektarech se zde rozprostírá 9 tůní. Správa chráněné krajinné oblsati Beskydy je už dříve prohlásila za přírodní památku. "Za socialismu je bez souhlasu vlastníků pozemků zavezli skrývkou zestavby továrny na barevné obrazovky v Rožnově pod Radhoštěm. Mohlo tady skončit patnáct set aut zeminy, možná i více," odhaduje ekolog Milan Orálek. Tůně ale přežily, ikdyž některé zarostly Rákosím a po mimořádně suchých letech jsou téměř vyschlé. Po revoluci soukromí majitelé a obec darovali pozemky valašskomeziříčským ochráncům přírody, kteří začali s postupnou obnovou tůní. Jejich záměr nabral obrátky poté, co na něj loni společně se slovenskými kolegy získali prostředky z evropských fondů. Dva bagry svými obřími lžícemi prohlubují v Rákosině dna malých jezírek. Vytěženou zemi vrží na březích, odkud ji rovnoměrně rozhrnou po okolí. Místy si razí cestu nepropustným rákosím, jinde se boří do hlubokého, rozbředlého bahna. "Riziko, že v něj stroj utopím, představuje největší úskalí. Tady se mi to naštěstí nestalo, i když půda je hodně měkká. Člověk musí také u práce přemýšlet," usmívá se bagrista Vítězslav Hlucháň.
Kromě toho, že mokřad zadržuje v krajině drahocennou vodu, slouží jako úkryt pro lesní zvěř, slouží jako úkryt pro lesní zvěř a domov mnoha druhů vodních živočichů, kteří se sem stahují ze širokého okolí."Žijí tady skokani, rosničky, čolci, mloci vážky i šídla, vyjmenovává Orálek. Právě kvůli obojživelníkům je třeba dokončit hloubení tůní do konce jara, kdy sem zamíří naklást vajíčka. Pro tento účel budou břehy všech vodních ploch mírně svažité, aby vody byla proživočichy snadno a bezpečně přístupná.