Kosí břehy Rákosiny, aby nezarostly
12.08.2020 20:50
Hráze vodních tůní, které tvoří součást Přírodní památky Rákosina ve Stříteži nad Bečvou, dnes ručně pokosili valašskomeziříčští ochránci přírody. „Zdejší ruderální porost musíme dvakrát za rok poséct, aby břehy příliš nezarostly,“ vysvětluje ekolog Milan Orálek.
Na zhruba dvou hektarech se tady rozlévá sedm obnovených vodních ploch, které se staly domovem několika druhů vážek, obojživelníků a plazů. Jako přirozené úkryty jim slouží také hromady ořezaných suchých větví a posečené trávy.
Rákosina je jediné místo, kde ochránci přírody v rámci česko-slovenského projektu na záchranu mokřadů kosí trávu. „Ostatních 19 tůní na našem území má jiný charakter, sečení tam není zapotřebí,“ dodává Orálek.
Jak se daří vracet do tůní a jejich okolí život, ukáže letos na podzim hydrobiologický průzkum. Naplňování hlavního cíle projektu – udržet vodu v naší vysychající krajině – je ale patrné už nyní. „I když vody v našich tůních vlivem vysychání ubylo, žádná zatím nevyschla. To je proti minulým létům úspěch,“ potvrzuje ochránkyně přírody Yveta Pončíková.
Jak se daří vracet do tůní a jejich okolí život, ukáže letos na podzim hydrobiologický průzkum. Naplňování hlavního cíle projektu – udržet vodu v naší vysychající krajině – je ale patrné už nyní. „I když vody v našich tůních vlivem vysychání ubylo, žádná zatím nevyschla. To je proti minulým létům úspěch,“ potvrzuje ochránkyně přírody Yveta Pončíková.Hráze vodních tůní, které tvoří součást Přírodní památky Rákosina ve Stříteži nad Bečvou, dnes ručně pokosili valašskomeziříčští ochránci přírody. „Zdejší ruderální porost musíme dvakrát za rok poséct, aby břehy příliš nezarostly,“ vysvětluje ekolog Milan Orálek.
Na zhruba dvou hektarech se tady rozlévá sedm obnovených vodních ploch, které se staly domovem několika druhů vážek, obojživelníků a plazů. Jako přirozené úkryty jim slouží také hromady ořezaných suchých větví a posečené trávy.
Rákosina je jediné místo, kde ochránci přírody v rámci česko-slovenského projektu na záchranu mokřadů kosí trávu. „Ostatních 19 tůní na našem území má jiný charakter, sečení tam není zapotřebí,“ dodává Orálek.
Jak se daří vracet do tůní a jejich okolí život, ukáže letos na podzim hydrobiologický průzkum. Naplňování hlavního cíle projektu – udržet vodu v naší vysychající krajině – je ale patrné už nyní. „I když vody v našich tůních vlivem vysychání ubylo, žádná zatím nevyschla. To je proti minulým létům úspěch,“ potvrzuje ochránkyně přírody Yveta Pončíková.Hráze vodních tůní, které tvoří součást Přírodní památky Rákosina ve Stříteži nad Bečvou, dnes ručně pokosili valašskomeziříčští ochránci přírody. „Zdejší ruderální porost musíme dvakrát za rok poséct, aby břehy příliš nezarostly,“ vysvětluje ekolog Milan Orálek.
Na zhruba dvou hektarech se tady rozlévá sedm obnovených vodních ploch, které se staly domovem několika druhů vážek, obojživelníků a plazů. Jako přirozené úkryty jim slouží také hromady ořezaných suchých větví a posečené trávy.
Rákosina je jediné místo, kde ochránci přírody v rámci česko-slovenského projektu na záchranu mokřadů kosí trávu. „Ostatních 19 tůní na našem území má jiný charakter, sečení tam není zapotřebí,“ dodává Orálek.
Jak se daří vracet do tůní a jejich okolí život, ukáže letos na podzim hydrobiologický průzkum. Naplňování hlavního cíle projektu – udržet vodu v naší vysychající krajině – je ale patrné už nyní. „I když vody v našich tůních vlivem vysychání ubylo, žádná zatím nevyschla. To je proti minulým létům úspěch,“ potvrzuje ochránkyně přírody Yveta Pončíková.Hráze vodních tůní, které tvoří součást Přírodní památky Rákosina ve Stříteži nad Bečvou, dnes ručně pokosili valašskomeziříčští ochránci přírody. „Zdejší ruderální porost musíme dvakrát za rok poséct, aby břehy příliš nezarostly,“ vysvětluje ekolog Milan Orálek.
Na zhruba dvou hektarech se tady rozlévá sedm obnovených vodních ploch, které se staly domovem několika druhů vážek, obojživelníků a plazů. Jako přirozené úkryty jim slouží také hromady ořezaných suchých větví a posečené trávy.
Rákosina je jediné místo, kde ochránci přírody v rámci česko-slovenského projektu na záchranu mokřadů kosí trávu. „Ostatních 19 tůní na našem území má jiný charakter, sečení tam není zapotřebí,“ dodává Orálek.
Jak se daří vracet do tůní a jejich okolí život, ukáže letos na podzim hydrobiologický průzkum. Naplňování hlavního cíle projektu – udržet vodu v naší vysychající krajině – je ale patrné už nyní. „I když vody v našich tůních vlivem vysychání ubylo, žádná zatím nevyschla. To je proti minulým létům úspěch,“ potvrzuje ochránkyně přírody Yveta Pončíková.Hráze vodních tůní, které tvoří součást Přírodní památky Rákosina ve Stříteži nad Bečvou, dnes ručně pokosili valašskomeziříčští ochránci přírody. „Zdejší ruderální porost musíme dvakrát za rok poséct, aby břehy příliš nezarostly,“ vysvětluje ekolog Milan Orálek.
Na zhruba dvou hektarech se tady rozlévá sedm obnovených vodních ploch, které se staly domovem několika druhů vážek, obojživelníků a plazů. Jako přirozené úkryty jim slouží také hromady ořezaných suchých větví a posečené trávy.
Rákosina je jediné místo, kde ochránci přírody v rámci česko-slovenského projektu na záchranu mokřadů kosí trávu. „Ostatních 19 tůní na našem území má jiný charakter, sečení tam není zapotřebí,“ dodává Orálek.
Jak se daří vracet do tůní a jejich okolí život, ukáže letos na podzim hydrobiologický průzkum. Naplňování hlavního cíle projektu – udržet vodu v naší vysychající krajině – je ale patrné už nyní. „I když vody v našich tůních vlivem vysychání ubylo, žádná zatím nevyschla. To je proti minulým létům úspěch,“ potvrzuje ochránkyně přírody Yveta Pončíková.