Lesní tůň u Čertových skal je znovu plná života

Ještě před rokem byla tůň u lesní cesty poblíž Čertových skal v Lidečku jen velká louže téměř bez života. Poté, co z ní ochránci přírody z Valašského Meziříčí jako součást přeshraničního projektu, financovaného z programu Interreg ČR–SR a zaměřeného na záchranu mokřadů u nás a v okolí slovenské Čadce, odtěžili zeminu spláchnutou z okolních lesů, je tady zase živo.

Do tůně nakladlo vajíčka několik druhů žab, běžně nad ní přelétají vážky a šídla, stala se domovem mloků skrvnitých a čolků horských. „Víme o ní desítky let, protože leží na Naučné stezce Vařákovy paseky, kterou jsme pomáhali budovat. Už tehdy jsme jezírko zahlcené odplavenou zeminou prohloubili a rozšířili. Všechno jsme dělali ručně,“ vzpomíná ochránce přírody Milan Orálek.

Kromě stupňujícího se sucha a pokračující eroze půdy tůňku ohrožovala lesní technika používaná při těžbě dřeva a projíždějící v těsné blízkosti. „Těžké stroje v rozbahněném terénu občas poškodily její břehy tak, že z ní vytékala voda. Anebo v bahně samy uvázly. Ve spolupráci s obecním lesním správcem jsme cestu zpevnili a vytyčili kameny. Pod ni jsme uložili potrubí pro odvádění přebytečné vody,“ vysvětluje ekolog.

Jezírko u Čertových skal je nejvýše položeným z celkem 26 mokřadů, jež ochránci přírody na Valašsku obnovili. „Všechny tůně jsou pro naši přírodu a krajinu cenné. Tato ale svou polohou nabídla vodním živočichům i lesní zvěři optimální prostředí, a oni toho využili,“ připomíná odborný garant projektu, hydrobiolog Miloš Holzer, jenž se chystá lesní tůň podrobně prozkoumat. „Možná se v ní vedle čolka horského vyskytuje také jeho příbuzný čolek karpatský. Očekávám, že i mezi korýši se objeví zajímaví zástupci, například žábronožky nebo škeblovky,“ prozrazuje Holzer.